Pěší pouť k Božímu milosrdenství z Prahy do Slavkovic 2019 (XI. ročník)

29. 7. 2019 22:24
Rubrika: Poutě | Štítky: Slavkovice , pouť

Pěší putování z Prahy do Slavkovic za Božím milosrdenstvím 

Základním motivem pěšího putování do Slavkovic na Vysočině, nedaleko Nového Města na Moravě, je hledání a volání po Božím milosrdenství v životě každého z nás, z poutníků. Udělat zkušenost toho, že Boží milosrdenství, Otcova náruč, je větší a obsáhlejší, než jakákoliv okolnost našeho života, okolnost mnohdy bolestná nebo zraňující. Ovšem Boží milosrdenství nepochybně obsahuje i dimenzi radosti a krásy, která se o to více projevuje v nádheře přírody, modliteb, zpěvu, ticha a potažmo také v tvářích a srdcích každého z poutníků.

A tak se stalo, že jsme letos opět vyrazili na pěší pouť. Setkali jsme se v počtu cca 25 poutníků v sobotu 20. července v 7 hodin ráno v Komunitním centru matky Terezy v Praze na mši svaté. Pražský proud vedl tentokrát pallotin, fulnecký farář o. Jozef Gruba, SAC. Ostatní pallotini vedli další proudy z Českých Budějovic, z Mezilesí a z Fulneku. Proudy z Hodonína vedli diecézní kněží a jeden kněz salletin vedl proud z Mladé Boleslavi. 

Pražský proud je typický tím, že jeho trasa vede převážně Posázavím, krásnými lesy, což se v letošním horkém létě hodilo. První poutní den vedl do Kostelních Střímelic, kde na nás čekalo několik rodin, které nás ubytovaly do svých domovů. Já jsem měl to štěstí, že jsem se ocitl v domě našeho letošního řidiče doprovodného auta, skvělého chlapíka Josefa Hájka, který na pouť po prvním večeru přibral také svou dceru a tři syny. Jeho paní nám připravila výbornou večeři, kterou jsme ukončili první poutní den. Cestou do Třemblat, kde rodina bydlí, jsme autem zajeli na rychlou exkurzi hvězdárny v Ondřejově, kde jsou k vidění obrovské vesmírné dalekohledy, až z toho lehce zamrazí. Takže jsme se na zahlédnutí Božího milosrdenství připravili pořádnou "optikou" :-).

Nedělní mši jsme oslavili v Sázavě, nikoliv ovšem v Sázavském klášteře, který se opravuje, ale v kostele sv. Martina, kam jsme za mírného deštíku dorazili s očekáváním setkání s místními farníky. Otec Jozef kázal takovým způsobem, že jsem "hleděl". Znám jej už dlouho, ale takto snad ještě nikdy k lidem nehovořil. Hovořil o jednoduchém motivu společné cesty nás všech věřících, ale připomnělo mi to tu situaci, že si pan farář nechá kázání na střeše auta a pak se autem rozjede a text je fuč. A tak musí něco vyplodit. Možná byl trochu překvapený z toho, že kázal on a ne místní kněz. Ale toto nebylo žádné improvizované plození, ale duchaplný dotek lidských srdcí. 

Přenocovali jsme v Uhlířských Janovicích v Komunitním centru sv. Jiljí a ráno jsme se vydali směr Sudějov k poutnímu místu zasvěcenému sv. Anně. Mše svatá byla obětována za dva přítomné snoubence. V pondělí večer nás čekala Zruč nad Sázavou a místní tělocvična. Mnozí z nás stihli ještě prohlídku místního zámeckého parku a pak už následovala večerka.

Ze Zruče nad Sázavou směrovaly naše kroky do Světlé nad Sázavou a místního penzionu Maria, kde na nás (teda na holky a otce Jozefa, řidiče Josefa a PC Johna) čekaly postýlky. Zbytek kluků spal na karimatkách ve společenské místnosti. Ale už jsme si zvykli, takže pohoda. Ráno jsme oslavili mši svatou v místním farním kostele sv. Václava. Další naše cesta pokračovala "z kopce". Tedy jako z liturgického vrcholu směrem dolů. Nicméně ono z kopce jsem zaregistroval i co se týkalo okolní krajiny, protože v těchto místech bylo patrné řádění kůrovce. Spousty suchých stromů svědčily o tom, že bohužel lesní kalamita nabývá nebývalých rozměrů. A ačkoliv lesní dělníci dělají co mohou, počet suchých stromů je tak obrovský, že je z toho až úzko.

Za takové pošmourně rozpálené atmosféry nás vítal Havlíčkův Brod. O přestávce před vstupem do města jsme stihli ještě tanec na píseň Chci oslavovat svého Pána a pak jsme vklouzli do děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde jsme se konečně trochu ochladili. Nocleh se odehrál v rodinách, po čase jsem opět rád navštívil spolu s ostatními kluky fajn rodinu Piskačovu v Rozsochatci. Maminka rodiny s nejmladšími členy byla také na pouti, ale v jiném proudu. A tak doma hospodařil táta s dědečkem a na pomoc si zavolali dvě vdané dcery, které v jedné ruce držely dítě a druhou rukou obracely řízky na pánvi. Krásná pohoda. Dědeček má v garáži kapli, která slouží jako zázemí pro májové pobožnosti vzhledem k tomu, že zde ve vesnici není kostel. Vyjede ven autem, přenese se tam pár židlí a je to.

A pak už to pomalu gradovalo. Nejdříve druhé svatoanenské poutní místo Pohled, kde nechal svou stopu stavitel Santini, a pak večer nocleh ve Velké Losenici. Tady na nás čekalo více rodin, než kolik nás bylo poutníků :-). Krásná farnost. Také zde mají obec Sázavu a nedávno zde postavili a vysvětili krásnou kapli zasvěcenou Panně Marii Karmelské ve tvaru archy (https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/kaple-stavba-cirkev-kostel-archa-sazava-vysocina-karmel.A180918_427664_jihlava-zpravy_mv ). 

V pátek jsme doputovali na Zelenou Horu, kde se opět projevil Santini a přišlo mi, že starost o objekt zaměstnává místní opravdu hodně. Přeji panu faráři i všem zainteresovaným, aby tuto tíhu zvládali. 

Odpoledne už nás vítaly Slavkovice a z týdne relativního klidu a už známých tváří se stal správný mumraj :-). Doputovalo nás tam něco málo přes 200. Ale vidíme se všichni rádi, panuje tam vždy taková hezké rodinná atmosféra. Nejdříve se modlíme v 15 hodin Korunku k Božímu milosrdenství a pak následuje mše svatá. Obojí přenáší radio Proglas. Večer se pak těšíme na setkání poutníků, kde se prezentují jednotlivé proudy a vše se hodnotí v poměrně radostném a uvolněném duchu. Kdo ještě může, pokračuje v noční adoraci.

V sobotu ráno je možnost společné modlitby ranních chval, pak je závěrečná mše svatá a hybaj domů.

Letošní ročník pěší pouti do Slavkovic hodnotím jako velmi hezký. Trochu jsem zápasil s botami, ale člověk se pořád učí. A pak ty suché stromy. To bylo takové těžší. Během pouti byly otcem Jozefem vedeny přednášky na obecná církevní témata a PC John (alias Jan Pečiva) vše ještě obohatil dalšími odpoledními přednáškami na téma Teologie těla, kterou studuje v Rakousku. To byla opravdu pecka.

Příští rok bude pěší pouť 18. - 25. 7. 2020, to bude desáté výročí pražského proudu, tak uvidíme, kolik nás půjde :-).

Zobrazeno 1040×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio