Pěší pouť k Božímu milosrdenství z Prahy do Slavkovic 2013

Ve dnech sobota 27.7. - sobota 3.8.2013 se konal pátý ročník pěší pouti k Božímu milosrdenství do Slavkovic. Pětkrát se již putovalo z Fulneku (zúčastnil jsem se prvních dvou ročníků), dvakrát z Říčan u Prahy (to se pouť rozrostla o druhý proud a také jsem byl přitom) a letos nově ze Staré Boleslavi a z Hodonína. Říčanský proud letos poprvé začínal přímo v Praze, v Hájích v komunitním centru Matky Terezy, a tím se mi splnil sen, začínat tuto pouť přímo v Praze. Před časem mně velmi oslovila myšlenka, že Praha potřebuje Boží milosrdenství. Tuto větu vyslovil organizátor pouti, pallotin P. Tomáš Kazanski SAC, sídlící ve farnosti Jámy u Nového Města na Moravě, kam Slavkovice spadají. Vzhledem k tomu, že jsem se před dvěma lety nechal v Praze zaměstnat, tak jsem vzal pražský proud za svůj a se svými drahými fulnečany, z mé rodné farnosti, z fulneckého proudu se vždy setkávám až v cíli, ve Slavkovicích, kde byl v České republice postaven první kostel zasvěcený Božímu milosrdenství.

Letošní pouť byla poznamenána velkým horkem. Ale doufám si tvrdit, že čím víc slunce svítilo, tak tím více na poutníky dopadala i Boží milost. Bývá zvykem, že noclehy máme domluvené v rodinách, ve farnostech, které nás přijímají na konci každého poutního dne. První etapa končila po cca 31 km v Kostelních Střímelicích a už na první pohled mi byl ten pán, který nás poutníky do rodin rozděloval, nějaký povědomý. Vyklubal se z něch Honza Zícha, který ještě nedávno organizoval "křesťanskou cestovní kancelář" Vrstevnici a já si jej pamatuji především ze Svatého Kopečku, kde v roce 1995 vítal za mládež naší země Jana Pavla II. Předtím reprezentoval Českou republiku na Světových dnech mládeže v Manile.

Malá vzpomínka (minuty 2:40-4:20, mně bylo tehdy 18let, Honzovi 25 let - dneska je už z něj pantáta. Hodná manželka, pět dětí..):

//www.youtube.com/watch?v=PyxS1CmqW1c

Vrcholem toho prvního večera bylo to, že v ten stejný čas, byť s časovým posunem, prožívala svou vigilii s papežem Františkem mládež na setkání v Riu. Já sám jsem dobrovolníkoval v Kolíně nad Rýnem, a předtím prožil Toronto a Řím, tak jsem se Honzy zeptal, jestli by nevadilo, že bych si udělal takový nocleh pod širákem před jeho domem na zahradě a přitom myslel na ty v Brazílii a on s úsměvem souhlasil. 

Druhý den vyrážíme do Uhlířských Janovic a po cestě slavíme nedělní mši svatou v památném Sázavském klášteře. Krásném místě spojeném s působením sv. Prokopa. Potkávám zde spolužáka, z MZLU z Brna, hospodaří tady nedaleko na jedné farmě se svou manželkou a dětma. Večer přicházíme do Uhl. Janovic do komunitního centra. Jsme po dvou dnech plného sluníčka a teplot nad 30 st. tak vyřízení, že se ani pořádně nevítáme s manželi Blahovými, kteří se k nám přidali..

Třetí den je "odpočinková etapa" něco málo přes 20 km do Zruče nad Sázavou. Během pouti nám velké batohy vozí doprovodné auto, a tak si nosíme pouze batůžek s pitím, pláštěnkou a nejnutnějšími potřebami. Zato ale s sebou nosíme poměrně těžké ozvučení, díky kterému se ale zase dobře slyšíme a mezi poutníky vládne už po tak krátké době vřelá atmosféra. Za chůze se modlíme, zpíváme, posloucháme přednášky, přicházíme k mikrofonu se svědectvími a nechybí ani všudypřítomný smích a výborná nálada. Velmi tomu přispívá původně introvert Daniel, který "nešetří slovem", ale dělá to tak dobře, že každé jeho slovo opravdu sedne a dá se říct, že se vždy těšíme, kdy se Dan zas chopí mikrofonu, aby "něco řekl".

Mši svatou slavíme v poutním místě sv. Anny v Sudějově (http://www.aspida.cz/sudejov-4750). Potkáváme se zde s vzácnou osobností, P. Prof. Piťhou z Prahy, který nás krátce pozdravil.

Ve Zruči nás večer přepadává bouřka, ale jsme už naštěstí všichni ubytováni. Většina v rodinách, někteří na faře. O. Tomáš pod vlivem špatného počasí se rozhodnul večerní společnou modlitbu v kostele zrušit, ale díky tomu, že nešel mobilní signál, tak se všichni v kostele nakonec přece jen sešli a modlitba proběhla při svíčkách, protože nešel ani proud. A byl z toho jeden z nejkrásnějších večerů pouti. Zakončili jsme písní O Pane zhasíná den, v kruhu, za ruce..

Čtvrtý den byl poznamenaný událostí, která prověřila charaktery. Stalo se, že po příchodu na oběd se zjistilo, že se jídlo v restauraci pod vlivem horka zkazilo.. A to byla opravdu lekce pro nás pro všechny. Nedalo se to jíst a bylo zajímavé sledovat, jak se kdo s touto nepříjemnou situací vyrovnává. Pokud chtěl někdo někoho lépe poznat, tak měl přitom ideální příležitost. Nečekané, nepříjemné, v únavě, v horku, v hladu.. No, to bylo hodně na tělo. Ale zvládli jsme to a pokračovali dál. Cílem byla Světlá nad Sázavou a po 32 km jsme byli tam. Ubytováni v krásném penzionu Maria http://www.penzionmaria.cz/ . Všichni jsme se krásně vydrhli a připravili na další cestu.

Cestou jsme ještě navštívili Číhošť. Místo působení P. Josefa Toufara. Krom jiného je to geografický střed ČR. Návštěvě předcházela působivá modlitba křížové cesty a na místě nás přivítala vitální devadesátiletá pamětnice událostí spojených s pohybem křížku na oltáři.. Stojí zato Číhošť navštívit.

Pátý den přicházíme do Havlíčkova Brodu. Každý den je typický tím, že se ráno modlíme ranní chvály, poté následuje 30min ticha. Poté přednáška a reflexe nad ní. Mezitím zpěv. Odpoledne se každý den modlíme Korunku k Božímu milosrdenství a růženec. O. Tomáš zpovídá poutníky a slouží denně mši svatou. Jsou to opravdu "exercicie na nohou.." Tématem přednášek je v souladu s Rokem víry téma Věřím v Boha, věřím Bohu. Krásně zpracované texty budou dostupné na www.pout.cz v aktualitách.

Jeden z nejsilnějších zážitků mně čeká při ubytování v Havl. Brodě. Moji skupinku poutníků si bere pod svou střechu rodina, která má devět dětí!! A vzali si nás osm!! Neuvěřitelné. Ale jaksi to krásně klapalo a byl z toho nádherný večer u stolu v kuchyni. Velmi mne zaujalo, že ta rodina postavila pro svou nemohoucí babičku, odkázanou na vozíček výtah. Byl postaven zvenku, vedle verandy a dokázal vozíček vyvézt nahoru na balkón, odkud se dalo dostat do bytu, kde babička s dědečkem žili. Bylo paradoxní, že babička pár týdnů po vybudování výtahu zemřela, ale všichni to hodnotí s úsměvem, nejvíc dědeček, že teď tím výtahem jezdí on sám.

Ráno šestého dne slavíme mši svatou na dalším svatoannenském poutním místě, v Pohledu a večer za zvuku zvonů přicházíme po necelých 30 km do Velké Losenice a děje se nám to, že je o poutníky větší zájem, než kolik nás doputovalo. Navíc se k nám připojuje proud poutníků, kteří putovali bez doprovodného vozidla ze Staré Boleslavi. Od začátku nás bylo okolo 25 poutníků, teď je nás už přes 40.

Sedmý den na nás čeká vrchol poutě v podobě návštěvy baziliky ve Žďáru nad Sázavou a obědu na Zelené hoře, odkud je krásný výhled. A my můžeme především obdivovat stavitelské umění mistra Santiniho.

Mírně po druhé hodině přicházíme v pátek za zpěvu a zvuku zvonů slavnostně do Slavkovic. Máme všichni velkou radost, že se nám podařilo doputovat a jsme už na místě. Ale to ještě není zdaleka konec. V 15hod se modlíme se všemi poutníky, kteří mezitím doputovali křížovou cestu a v 16hod následuje společná mše svatá, při které si dva poutníci Marta a Daniel řekli své ANO! Krásné svědectví a úžasný další vrchol pouti.

Poté se už ubíráme na místa ubytování, abychom se u kostela Božího milosrdenství znovu setkali o půl osmé a společně zpívali a sdělovali si ve svědectvích zážitky z pouti. Tento krásný večer provází velmi vřelá atmosféra, nechybí smích, ani chvíle zamyšlení. Také zpíváme a na závěr tančíme Tys jak skaĺa.. Pomodlíme se večerní chvály a někteří jedinci ještě zůstávají v kostele na noční bdění.

V sobotu ráno začínáme den ranními chválami, krátkou přednáškou P. Vojtěcha a poté vše uzavírá slavnostní mše svatá v 10hod, při které káže jáhen pan Kinc, velký poutník. Všiml si, že většinu poutníků tvořila děvčata, a tak jim dává jednu nevynucenou radu do života. Pokud chce děvče poznat dobře svého nápadníka, ať ho vezme na pouť.. Já bych řekl ze svého pohledu, že totéž platí také pokud chce kluk lépe poznat svou holku.. Takže pokud se bude někdo z kluků zajímat o holky Kincovy, tak musí počítat také s tím, že ho třeba na podzim čeká sběr brambor.. To je prostě další zkouška, jestli ten "bajaja" vydrží a neuteče, jak se zmínil pan Kinc. Velmi moudrý člověk.

Dovolím si na závěr vyslovit pozvání na příští ročník pouti k Božímu milosrdenství. Letos jsme do Slavkovic putovali ze čtyř směrů, kdoví, kolik jich bude příště.

Pouť je určená pro ty, kdo potřebují Boží milosrdenství.