Dvacet let poté na sv. Hostýně!

Datum 17.11.1989 je pro celou naši společnost významným mezníkem v našich novodobých dějinách. Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika, o.s. www.vkhcr.org uspořádalo pěší putování z Velehradu na sv. Hostýn, o kterém se pojednává na stránkách brněnského VKH www.katolik.cz/vkhbrno. Já jsem se vydal na sv. Hostýn přímo, pouze dnes, 17.11.2009. Tedy přesně dvacet let poté. A bylo na co vzpomínat, za co děkovat!

Celý charakter této pouti byl děkovný! Jakkoliv ve mně delší dobu hlodala myšlenka, jak udělat maximum pro to, abychom se tam vydali co nejvíc přátel a zažili tam něco vyjímečného. Mírným zklamáním byl pak pro mně pohled na můj e-mail, mírně před půlnocí 16.11., abych zjistil, kolik se nás opravdu sejde na ranním vlaku 06:02 hod na brněnském hlavním nádraží. No, nikdo.. Ale věděl jsem, že se chystá jiná skupinka, a navíc několik lidí z Brna putovalo pěšky z Velehradu.

O tom, že vyšší režie opravdu funguje mne přesvědčil ještě několik desítek minut před pohledem na můj zmíněný e-mail SMS od Martina ze Studentského centra na Kozí, že se dozvěděl, že chci jet na Hostýn, a že jako jestli bych nechtěl jet autem? Je ještě jedno místo volné a jede se v 8:00. Proto to s tím zklamáním nebylo zas až tak zlé.. Ráno jsem se sice probral před pátou, že teda zkusím ten vlak, ale nakonec jsem byl za to auto ještě rád a v osm jsme s paní Kulovou a studentkou Hankou vyráželi autem z Merhautovy ulice z Brna.

Přijíždíme do Bystřice p. Hostýnem a potkáváme Hanku, kolegyni dobrovolnici ještě z kolínského setkání, jestli nechce vzít nahoru autem? Měli jsme totiž označení auta pro tělesně postižené. Odmítla, chtěla si to vyjít sama pěšky až nahoru. Na kraji lesa potkáváme další lidi, skupinku známých ze Spálova, těm jsme teda jenom zamávali, bylo jich povíc a zanedlouho vystupujeme z auta na parkoviště vedle domu č. 3, úplně nahoře. Tak jednoduše jsem se na Hostýn snad ještě nedostal.. Říkal jsem si pro sebe, ještě, že jsme nedávno putovali k Porta Coeli, aby to nebylo takové laciné..

Je mlhavo, mírně mrholí, lehce pofukuje vítr a v dálce se otáčí vrtule, jejíž zvuk se nese až skoro k bazilice. Skupina studentských poutníků právě končí modlitbu křížové cesty, a tak se s nimi zdravíme u místního hřbitůvku, kde je pochován arcibiskup Mons. Vaňák a další kněží. Vracíme se s nimi k budovám a vcházíme do domu č. 1, kde se odehraje beseda s P. Janem Chromečkem SJ. Kněz, rodák z brněnských Maloměřic, kterého vnímám jako "hostýnskou ikonu" nám vypráví o jeho osudech v totalitní době. Poutavým způsobem s humorným nádechem nám předčítá svůj rozsudek, na základě kterého byl odsouzen na 4 roky nepodmíněně za "rozvracení republiky".. Otec Chromeček přitom neopomíná zmínit důležitost pevného morálního zakotvení ve věcech předmanželské čistoty a manželské věrnosti. Uvádí také příhody ze svých studií a vzpomíná, jakým způsobem prožíval ony dny před dvaceti lety.

Přecházíme do baziliky, kde slavíme slavnostní liturgii, které předsedají studentští kaplani - P. Josef Stuchlý SJ z Brna a P. Pavel Bačo SJ z Olomouce. V promluvě se P. Josef zmiňuje o vlivu svatořečení sv. Anežky České slovanským papežem Janem Pavlem II. na zhroucení komunistického režimu. Dotýká se také způsobu života v současném svobodném světě. P. Josef zmiňuje, že pokud nebude hlavním motivem pro jednání člověka v jeho svobodě láska, projevující se např. ve slušném jednání, nelze očekávat, že bude náš svět lepší! Asi padesát studentů a dalších víc jak padesát poutníků vytváří v bazilice komorní, ale velmi vřelou atmosféru! Historicky první pouť studentů na svatý Hostýn vrcholí!

Po mši svaté se přesouváme do restaurace v domě č. 3 a pochutnáváme si na vydatném obědě. Cesta zpátky probíhá do Brna bez komplikací, navíc ve sluncem prozářené krajině, a tak můžeme s vděčností konstatovat, že žijeme ve svobodné době, která je pro nás mladé obrovskou výzvou, ale také závazkem. Jakými? Odpověď hledejme každý u sebe ve svém životě.