Ve Staré Boleslavi na volné noze..

Nastal den třetí papežské návštěvy.

V předvečer, po návratu z Brna-Tuřan na privát do Brna-Kohoutovic, jsme se s pánama spolubydlícíma Markem a Babeťákem rozhodli, že ráno osedláme Marovo Seat Toledo a vyrazíme směr Stará Boleslav. Marek měl za sebou šerifskou službu v Tuřanech v sektoru B4, já byl v infostanu a Babeťák stihl tak tak dojet stopem z Bulharska po probdělé noci ráno na mši na letiště, a to ještě v 7:00 volal, že je na cestě z Bratislavy, ať mu zarezervuju lístky. Podařilo se mu totiž stopnout poutníky, kteří mířili taktéž tam.. Dítě štěstěny je ten člověk.

Ráno se nám podařilo vstát, což byl první úspěch dne. O čtvrt na šest jsme už najížděli na dálnici z Brna směr Praha a kupodivu cesta ubíhala poměrně v pohodě, s jednou zastávkou na kafe a lehkou snídani se nám zanedlouho otevřel pěkný pohled na naše hlavní město, kterým se dalo v brzkou ranní hodinu projet docela hladce. 

Já rád řídím, tak jsem to takzvaně vzal. Pánové se trochu ještě prospí, myslel jsem si. Ale ouha. Babeťáka, který mi dělal navigátora, jsem uvedl do naší současné politické situace, kterou on jinak bedlivě sleduje a Marovi to nedalo spát, jak to bylo zajímavé.. Pak se role vystřídaly a Babeťák se rozpovídal o zemi zaslíbené, o Bulharsku, odkud se právě po čtrnácti dnech vrátil. Byl tam letos už podruhé, a na tom už něco musí být. Ovšem chudák Marek, usazený na zadním sedle opět neusnul. Po průjezdu Prahou se pak dostal ke slovu Mara a typologicky založený mírný cholerik se zapojením všech emočních stránek člověka, ze sebe chrlil šerifské zážitky ze zmíněného sektoru! To zase neusnul Babeťák.

Uzavřený dálniční sjezd na Brandýs nad Labem, kterým jsme chtěli z dálnice odbočit do města, v nás lehce nadzvednul hladinu adrenalinu, ale o to víc nás potěšilo, že sjezd následující byl opatřen značkou parkoviště pro osobní auta, jejichž osádky se chtěly zúčasnit papežské mše na Proboštské louce. Mara v té době ještě pořád chrlil zážitky z Tuřan, kdy se nám po menším čekání ve frontě podařilo zaparkovat na louce, tomuto účelu připravené. Organizace tedy docela dobrá!

Čekal nás pěší čtyřkilometrový přesun na místo konání mše svaté. V družné debatě spolu s námi putoval jeden dominikán ze severních Čech, který zaparkoval auto hned vedle nás.

Teď se dostávám do fáze, která není úplně na zveřejnění, ale neměli jsme místenky a jak nám bylo řečeno, na informacích už žádné nebyly. Tak jsme jednoduše šli přímo za nosem a podívali se do nejbližšího sektoru, kde bylo jakžtakž volno. A ono..., A2,....pššt. Nikdo se to nesmí dozvědět, že jsme tam vklouzli "jen tak". Bylo 8:45 hod, nikdo po nás nich nechtěl.. Navíc jsme natrefili na skupinku od nás z farnosti z Fulneku! Potěšilo mne také, že tam byla moje sestra drahá Ivča.

Odtud byl docela dobrý výhled a nechybělo moc a projel by kolem nás papamobil. Už jsme ho viděli se přibližovat, navíc přebíhající pořadatelé byli znamením toho, že by mohl okolo nás opravdu projet. Odbočil těsně před námi, ale takový je už život.

Atmosféra mše svaté byla velmi pěkná! Skvělý hudební doprovod, překvapené tváře především starších účastníků svatováclavské pouti, co že to ta mládež provádí a celkově velmi důstojné vedení liturgie svatým Otcem. Velmi působivé.

Nedalo nám to trochu srovnávat s Brnem. Možná jeden postřeh - kontrola a zabezpečení v sektorech nebylo tak striktně vedeno jako v Brně, ale to se dalo vzhledem k rozdílnému počtu poutníků očekávat. Na druhou stranu tam nebylo tolik rušivých vlivů a lidé se mohli více soustředit na liturgii.

Po mši svaté následovalo diskusní kolečko se známými, kteří se tam okolo míhali a na závěr, jakmile byla většina poutníků z louky pryč, jsme si celý areál prošli a obdivovali monstrózní podium a také zamávali na pár děcek z brněnské studentské scholy od jezuitů, kteří posílili taktéž brněnskou SBM.

Překvapil nás zajímavý program na Mariánském náměstí na pódiu a tělesně nasytil oběd jedné asijské restaurace.. No, dali bychom si něco českého tradičního, ale na opékánou klobásu jsme neměli chuť (nebyla nejlevnější) a moc jiných možností nebylo.

Pěkný dojem nepokazilo ani závěrečné hledání zaparkovaného auta. Spoléhal jsem bez mapy na svůj instinkt a nakonec musel uznat, že kdybychom šli ulicí o jednu vlevo, že bychom tam byli dřív, jak navrhoval Marek. No, ale vzal to sportovně. Pak jsme ještě naložili Babeťáka, který si stihl udělat procházku k řece a celou cestu se bil do hlavy, proč že to do té vody vlastně padal.. Mokré boty nebyly nic moc příjemného.

Dojeli jsme něco kolem deváté večer a udělali si dobrou večeři!

Tentokrát to bylo z naší strany na volné noze. Pořadatelé to ve Staré Boleslavi zvládli také výborně, měli jsme pocit, že vše běží jako na drátku.

Z brněnského prostředí mám pocit, že se slaví na všech frontách, konají se různé děkovné rauty a oslavy.. Jenom, abychom neusnuli na vavřínech a spíše se soustředili na to, abychom lidem stále a stále připomínali, co že to během papežské návštěvy vlastně zaznělo..