Sarajevo

20. 10. 2009 15:49
Rubrika: Cesty

Zdá se to být neuvěřitelné, ale i po několika letech si mají lidé co říct. V roce 2005 se konal v Kolíně nad Rýnem XX. Světový den mládeže a na přípravě se podílela skupina dlouhodobých dobrovolníků z celého světa. Jakkoliv je setkání dávno za námi, vztahy mezi námi tehdejšími "longterm volunteers"se daří udržovat až do dnešních dnů. Krásným příkladem této skutečnosti je cesta do bosenského Sarajeva ve dnech 14.-18.10.2009

Je nutno předeslat, že takovýchto návštěv nám bylo v minulosti dopřáno absolvovat několik. Bezprostředně po skončení setkání cesta do litevského Kaunasu, rok poté Budapešť, a zároveň rumunská Kluž a letos Sarajevo, opět s krátkou zastávkou v Budapešti.  

Plánování této cesty od samotného začátku nebylo úplně jednoduché, protože šlo o to skloubit termín, počet lidí, způsob dopravy a hlavně trefit se do času, kdy bude naše kamarádka Danijela pobývat v Sarajevu - v čase se mezitím různě pohybující na studiích v Záhřebu, resp. v italské Padově.

Podařilo se, napotřetí tedy. Chceme pronajmout v Brně auto, přátelé z Polska dorazí vlakem do Břeclavi, kde společně vyrážíme směr Budapešť, a pak Sarajevo. V úterý 13.10. se přehání nad prakticky celou Evropou silný vítr, padá sníh, teploty kolem nuly. Ve Varšavě je zastaven provoz na letišti, v Sarajevu padají stromy, v Brně je zatím jenom pořádná kosa. Situace se mezitím vyvinula tak, že jedna osoba z Polska vezme vlastní auto, tudíž ušetříme za pronájem. Chceme být totiž mobilní, navíc Ania z Polska má v pondělí 19.10. pracovní povinnosti, dříve jsme odjet také nemohli a chceme toho stihnout vidět co nejvíc.

V úterý dopoledne kvůli nepříznivému počasí děláme rozhodnutí, že varianta auta padá a jedeme vlakem. Cestu znovu neodkládáme, vyrážíme, dvě holky z Varšavy a já. Ostatní nemohli nebo jim to zkrátka nepasovalo termínově. Setkáme se všichni v Budapešti okolo 8:45 ve středu ráno, v 10:00 odjíždí vlak směr Sarajevo, dojezd má být v 21:00. Ejhle, z Brna i z Varšavy vlak nabírá dvouhodinové zpoždění, a tak můžeme v Budapešti ujetému vlaku jenom zamávat.. Do Sarajeva jezdí vlak jenom jedenkrát za den. Je zataženo, prší, teplota kolem pěti stupňů. Co teď? Jdeme na informace, zkoušíme různé varianty přes Záhřeb, Bělehrad, autobusem, všechno ale kostrbaté, bez úspěchu. Nakonec narážíme na jednu autopůjčovnu AVIS (u nás patří k velmi drahým, ale pojištění platí pro celou Evropu), ale kupodivu cena za pronájem Suzuki Swift je jenom o něco málo vyšší než za vlak. Je rozhodnuto, jedeme přece jenom autem!

Je 14:00 hod, vyrážíme. Ještě koupit nějakou mapu a trochu se zorientovat. Maďarskem projíždíme bez problémů, v Chorvatsku ze začátku také, pak jsme se v řízení vystřídali a přestal jsem sledovat směr. Po nějaké době se ocitáme v horách, na bosenských hranicích, zatáčky, serpentýny, nahoru, dolů, dlouho žádná cedule.. Nálada v autě je málomluvná. Holky začínají být nejisté, jedeme dobře?? Musí nastoupit mužské slovo: "Ano", ujišťuji ženské osazenstvo výpravy. "Nic se nebojte, já jsem před půlhodinou viděl ceduli a od té doby nebyla žádná velká křižovatka..".

Okolo osmé hodiny překračujeme bosenskou hranici. Počasí se nějak výrazně nelepší, ale nemrzne. Zastavujeme na benzince a dáváme si něco na zub. V zakouřené místnosti, (později chápeme, že se kouří úplně všude) kde na sebe sotva vidíme nám ale docela chutná! Ceny v pohodě a v souvislosti s naším oblečením, když vycházíme ven, začínám chápat rozdíl mezi českým "páchne" a polský "pachně", což je v Polsku používáno pro výraz vonět.

Do Sarajeva příjíždíme po klikatých cestách rychlostí nejvýš 80 km/hod okolo půlnoci. Nacházíme náš hostel ZEMZEM v centru města, kde za lidovou cenu 15 Euro uléháme k spánku.    

Snídáme z vlastních zásob, a pak vyrážíme do města, kde procházíme nejstarší čtvrť Baščaršija stylem, že to projdeme bez velkých zastávek, a pak se později vrátíme tam, kde nás to nejvíce zaujalo. Tento styl provozujeme prakticky všude. Ve 12:00 hod na nás u hostelu čeká Danijela ze Sarajeva, která nám ubytování domluvila, jelikož bychom se do bytu, kde bydlí s rodiči nevešli. Je chorvatské národnosti, ale žije v bosenském hlavním městě. Celý válečný konflikt v devadesátých létech prožívá ve sklepě panelového domu!! Věnovala se studiu kunsthistorie v Záhřebu a v Padově, a je velmi zdatná v jazycích. Hovoříme po celou dobu německy a Danijela byla naprosto bezchybná. Podobným způsobem je schopná komunikovat v angličtině a italštině. Po delším hledání práce v Sarajevu pracuje v chorvatském kulturním institutu a věnuje se překladům literatury. Její šéf projevil značnou dávku charakteru a přestože mají hodně práce, jí uvolnil, aby se nám mohla věnovat. Danijela patřila do stejné skupiny dobrovolníků jako já, začali jsme ve stejné době a trávili tzv. Seminare, týdenní pobyty s ostatními dobrovolníky, kteří přijeli do Kolína ve stejném čase. Byly to tehdy krásné chvíle, něco na způsob dovolené, her, zpěvu, (dobrého jídla), ale také rozhovorů, školení, přednášek, atd. Navíc jsme s Danijelou chodili do čtyřčlenné skupinky spolu s Lilly a Markem z Itálie na němčinu. To byl takový dlouhodobý Weltjugendtag. Okamžiky, které nás všechny ponesou do konce života. To, co normálně člověk zážívá intenzivně několik dnů během setkání, nám bylo dopřáno prožít osm měsíců. Doma mám z té doby od Danijely nějaké CD s bosenskou hudbou..

Noříme se do tajů města s pohnutou, ale velmi zajímavou historií. Je označováno jako evropský Jeruzalém, místem, kde se setkávají tři důležitá světová náboženství - islám, pravoslaví a katolicismus. Nacházejí se zde ovšem také židovské synagogy. Velmi zasvěceným způsobem nám Danijela pojednává o různým budovách a stavbách, občas se někde zastavíme na kafe nebo sarajevskou specialitu s názvem "pita" (připomíná mi to u nás nabízený "burek"). Procházíme kolem české ambasády a pronášíme pár slov s pánem, který odtamtud právě vyšel. Je zástupcem jednoho bankovního institutu a je vždy kouzelné prohodit pár slov s krajanem v cizině.. Zastavujeme se v jednom ze dvou katolických kostelů, je to františkánský klášter. Danijela prozrazuje, že její mladší bratr se před nedávnem stal františkánem. Pokračujeme dále kolem místa, kde Gavrilo Princip zastřelil 28.6.1914 následníka rakousko-uherského trůnu, posledního habsburka Františka Ferdinanda d´Este s manželkou.

Pro mně se stal velmi zajímavý okamžik, kdy potkáváme jednoho staršího elegantního pána v kravatě, tmavém plášti a klobouku, který se představil jako Ferdinand, a který mně pochválil ve chvíli, kdy se holky chtěly vyfotit na mostě s řekou a já držel v ruce fotoaparát, a jakože jsme vybrali dobré postavení a slunce mi bylo v zádech. Taková docela jednoduchá věc ale způsobila to, že se navázal kontakt a ten pán se rozpovídal o válečných událostech a ukazoval mi kopce, kde stály v devítí pozicích srbské jednotky a ostřelovaly město. To bylo hodně silné. Ten člověk měl v sobě neskutečné charisma, vyzařoval ze sebe něco z vznešenosti a hrdosti, ale zároveň velké autority, která se dokáže přiblížit obyčejnému člověku. Ten dojem jsem získal ve chvíli, kdy jsme procházeli tržištěm a kluci, kteří prodávali voňavky jej už z dálky zdravili a podávali si s ním ruku. Měl jsem za to, že je to někdo z islámských představených, ale on to nechtěl prozradit..

Danijela nás zve domů k rodičům na večeři a mně pak dělá problém usnout po vypitém malinkém šálku kafe, který nám tam nabídli.. Malé, ale silné to bylo.

Ráno vybíhám koupit čerstvé pečivo na snídani a objednávám čaj a kafe v hostelu, kde se jenom ubytovává, ale nevaří. Překvapené holky pak mají celý den dobrou náladu.

Vyrážíme do Mostaru. Krásný slunečný den nám připravuje neopakovatelný zážitek nádherné přírodní scenérie řeky Neretva protékající údolím lemovaným strmými kopci se zasněženými skalnatými horami v dálce. Procházíme se rovněž válkou poznamenanou metropolí kantonu Hercegovina a je zde na první pohled vidět, že se zde tolik neopravovalo, jako v Sarajevu. Je možné vidět domy poškozené střelami z lehkých i těžkých zbraní. Kocháme se velmi známou dominantou města Stari most, který byl v roce 1993 chorvatskou dělostřeleckou ofenzivou zničen a znovu obnoven až po pětileté snaze při zachování podobných stavebních praktik, jaké znali staří turečtí stavitelé za podpory Turecka, Nizozemska, USA, Itálie a Chorvatska. Srbové město vyklidili takřka úplně a vztahy mezi Chorvaty a bosenskými muslimy jsou bohužel stále ještě na bodu mrazu. Až posléze jsem začal chápat, proč nechtěla jít Danijela na oběd na opačné straně mostu.

Odpoledne zajíždíme do Medjugorje. Nikdy jsem tam nebyl, využili jsme toho, že projíždíme kolem. Toto místo není církevně schváleno z hlediska mariánského zjevení, což ve mně od začátku budilo jistý odstup. Faktem ale je, že se zde lidé modlí, a to tak že hodně. Zkušenost společné modlitby růžence je silná. Navíc je pro mne zajímavý fakt, že Medjugorje je křesťanskou, katolickou oázou uprostřed jinak velmi silně muslimské země. A islám je zde hodně aktivní a je mohutně podporován arabským světem!

Večer trávíme opět u rodiny Nikolič v Sarajevu a pochutnáváme si na domácí pitě. Danijela mírně naznačila, co se všechno událo během válečného konfliktu. Nedá se to přesně reprodukovat, je to hodně brutální. My jsme se jí na to nikdy neptali.. Její prarodiče byli zmasakrování v podstatě svými sousedy, se kterými žili několik let vedle sebe. V Sarajevu žije dnes okolo 10 000 katolíků, z původně 35 000. Ten rozdíl buď opustil město nebo jsou mrtví.

Sobotu opět věnujeme Sarajevu a navštěvujeme druhý katolický kostel, místní katedrálu, kterou navštívil v roce 1998 Jan Pavel II. Právě je zde sloužena mše pro jeden chorvatský pěvecký sbor, který stoji před před obětním sborem a krásně zpívá! Když jsme šli poté pozdravit kněze, který mši sloužil, byl to mimochodem profesor biblistiky, jedna z velkých kapacit na Balkáně (to jméno jsem bohužel zapomněl), tak jsme se zmínili, že to byla krásná tečka na naší sarajevskou výpravou. On byl tímto velmi potěšen a neskrýval svou radost!

Ještě jednou se vrátím k osobnosti Danijely. Na svůj mladý věk toho zažila poměrně hodně. Přistihl jsem se při tom, že jakákoliv rozmluva s ní a s oběma holkama nebyl ztracený čas. Ti lidé zrajou v osobnosti a je opravdu velkými zážitkem se s nimi setkat, cestovat a jednoduše trávit čas. Víme o tom, že naše setkání začne, proběhne a skončí. Nemá to dopad do té nejosobnější roviny. O to víc si toho cením, že se můžeme zase těšit na další podobné setkání! To je obrovský poklad.

Když se dívám na Danijelu nebo Aniu, tak si říkám, že pojem svatost není ani v dnešní době prázdný pojem.

Cesta zpátky proběhla bez nehody, auto se podařilo v pořádku vrátit. Navíc jsme se v Budapešti setkali s dalším naším kolínským kamarádem Palem a jeho ženou, a také jeho mladší sestrou, která se nám věnovala až do odjezdu našich vlaků.

Bylo to krásné, bylo to obohacující. Děkuji za to!

Zobrazeno 1567×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio