Porta Coeli 2009

V okolí Brna se nachází několik pozoruhodných míst, s pozoruhodnými stavbami, a také pozoruhodnými lidmi. Jedním z těchto je klášter sester cisterciaček Porta coeli (Brána nebes) v Předklášteří u Tišnova. http://www.portacoeli.cz/

A byla středa, 28.10.2009, státní svátek České republiky - slavili jsme Den vzniku samostatného československého státu, volno a ještě k tomu velmi příznivé podzimní počasí! Několik brněnských vysokoškoláků a absolventů se ráno sešlo při mši svaté v 7:30 v jezuitském kostele v Brně. Zachovala se středeční klasika, se kterou všichni počítali, a tedy následovala tradiční snídaně na Studenském centru na Kozí 8. Balzám. Nikam se nespěchalo a vyšlo najevo, že se utvořily dvě skupiny poutníků. Jedna míříce do Křtin (to je zase jeden z těch pozoruhodných příkladů) a druhá do zmiňovaného Předklášteří. Tudíž došlo na krátké přesvědčování váhajících, jestli mají jít tam či onde a jeden poutník byl "přesvědčen" právě když otevíral vstupní dveře, jakože pojď s námi do Předklášteří a hotovo! Obě skupinky byly nakonec tvořeny čtyřmi lidmi, což se ukázalo jako ideální řešení.

Dovolím si tady podotknout, že je velmi žádoucí, aby se takovéto výlety organizovaly. Především ve dnech volna, kdy se lidé nacházejí uprostřed týdne např. v našem případě v Brně, hledajíce smysluplně využít nabízený čas, pokud zrovna nepotřebují dodělávat seminárky. Taková procházka dokáže výborně "vyčistit hlavu", odreagovat se, a pak je prostor pro inspiraci právě při tvorbě oněch školních zadání.

Šalina nás zavezla až na Přístaviště na brněnské přehradě, a pak se po krátké úvodní modlitbě dala naše skupinka ve složení: Peťa ze signálů, moje maličkost a dva kluci ze scholy, Vojta a Kuba do zdolávání nástrah a překážek pouti!

Procházka po sníženém břehu polovypuštěné přehrady byl krásný zážitek. Já jsem pořád pokukoval po rezí téměř rozložených železných předmětech, jestli to náhodou nejsou zbytky bomb z druhé světové války, kterých by tam mělo být několik. Když tu se najednou ozval výkřik, za který by se nemusel stydět ani hurónský náčelník Šedý vlk, to Peťa zahlédla kroutící se zmiji, jak se tam pěkně vyhřívala na sluníčku.

Zanedlouho se nám v plné parádě představil místní zástupce hradních objektů - Veveří! Kdysi jsme si s několika kamarády v nadsázce říkali, to by bylo parádní studentské centrum.. Celou přehradu jsme tedy obešli zprava, a dál pokračovali přes Junáckou louku po žluté za modlitby radostného růžence až do Veverské Bítýšky. Peťa odtud bohužel musela odjet domů, chystajíce večerní kolaudaci jejího bytu, a tak po vydatném obědě jednoho z menu, zachovajíce charakter pouti konzumací černohorské jedenáctky Páter se vydal mužský zbytek dál po červené podél řeky Svratky až do Tišnova. Po cestě zazněl ještě jeden růženec. Pánové byli docela veselí, nevím, jestli z toho piva nebo ty růžence fakt zafungovaly na náladu, ale každopádně to nebyla žádná nuda a pokud nikdo nic neříkal, tak jsme se kochali krásnou podzimní přírodou a občas pozdravili nějaké ty spoluputovníky z opačného směru.

Kluci pak ještě přišli s tím, že bychom si mohli něco přečíst z bible, kterou oba měli v batozích. A tak Vojta přečetl Žalm 118 a Kuba úryvek z Matoušova evangelia: „Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.“ (Mt 26, 41)

Necelé dva kilometry před cílem nás skropilo několik dešťových kapek, ale náladu nám pozvedlo to, že se ozval kamarád Petr, že by pro nás do Předklášteří přijel autem!! To byla skvělá zpráva a říkal jsem si, že je to jeden z důkazů "vyšší režie" dnešního dne. Brána klášterního objektu se před námi objevila čtvrt hodiny po páté a o půl začínala v místním chrámu (v tom menším ze dvou) mše svatá! Ani já, ani Kuba jsme to ráno nestihli (to abych byl objektivní směrem k mému rannímu vstávání), a tak to přišlo náramně vhod. A Vojta to vzal sportovně. Chvíli po mši se zjevil Petr a my vyrazili směr Brno.

Kuba fotil ostošest, dočkáme se tedy i nějakých fotek! A dočkali (tuto větu vkládám 4.11.09), zde: http://www.signaly.cz/fotkyAlbum.php?albumId=35139

Děkuji spoluputujícím za krásnou atmosféru pouti, Petrovi za dovoz, VKH Brno za propagaci a budu se těšit zase někdy!