Jak se nám dobrovolníkovalo..

1. 10. 2009 12:33
Rubrika: Cesty | Štítky: akce:navsteva-papeze

Všechno to začalo už začátkem roku, kdy médii probleskla zpráva, že naši zemi navštíví svatý Otec Benedikt XVI. (http://zpravy.idnes.cz/papez-benedikt-xvi-v-zari-navstivi-cesko-ffo-/domaci.asp?c=A090121_155050_domaci_kot). Rozesílal jsem SMS mnoha kamarádům ve velkém a měl radost z toho, že ve hře je také Brno! V duchu jsem si představoval, jak že by to mohlo v Brně vypadat, jaké, že by to mohlo být. Říkal jsem si, že je tady hodně organizačně schopných lidí, kteří mají zkušenosti, takže by to mohlo být fajn!

Nicméně bylo to ještě daleko a já trávil spoustu času v práci, tudíž na nějaké zapojování se do organizace nebyl čas a ono kupodivu vše běželo velmi nenápadně a přitom efektivně a účinně. Pomalu ale ve mně začala hlodat myšlenka, jak že by se to dalo udělat, abych byl také při tom? Obzvlášť, když jsem měl možnost volunteerovat v Kolíně nad Rýnem v roce 2005?

Řešení přišlo poměrně záhy. Organizátoři z brněnského biskupství vyhlásili nábor dobrovolníků, což se setkalo u mnohých s odezvou a já v tom viděl šanci. V mém předchozím zaměstnání jsem se naučil jednu věc - říkal mi můj tehdejší šéf: "Pane inženýre, Vy dostane od přírody vždycky jednu šanci, a tu buď využijete nebo nevyužijete, a pak se budou věci komplikovat." My v té době sklízeli pokusy a hrálo v tom roli několik faktorů - počasí, lidé, stroje, čas,.. Tak jsem se ozval na první možnost, která mi přišla pod ruky. Mělo to být doprovázení novinářů. Co ale jeden nechtěl, tato aktivita měla přejít pod prezidentskou kancelář, a tak jsem byl, jakoby nebyl. Naštěstí byly i další možnosti a vyhrála to informační skupinka a konkrétně INFO 1, stan u Boží muky v Tuřanech.

Byli jsme přizváni na Petrov, jednou takhle v podvečer, přibližně čtrnáct dní před akcí, na úvodní instruktáž. Byly tam na náš počet patnácti lidí nachystané tři vedoucí, Petra, Kristýna a Jitka z biskupství. Absolvovali jsme dvouhodinové školení o tom, jak vše má vypadat, co bychom měli znát, co kde najdeme, co jak vypadá a taky, jak máme vypadat my! Odjížděl jsem odtamtud a měl pocit, že se ta šalina se mnou vznáší. Byl to takový dost blahý pocit.

Věci postoupily dál, a moje drahá firma se rozhodla, že po vzájemné dohodě ukončíme spolupráci, a tak se ze mně stal svobodný pán z Děrného na volné noze. A mohl si půjčit od holek z biskupství foťák a chodit po Brně a fotit, jak, že se ty přípravy daří! Nakonec se z toho pár fotek podařilo:  http://www.biskupstvi.cz/papezvbrne/?pg=fotogalerie&action=show&IdGalerie=47

Den D, hodina H nastala v sobotu 27.9., kdy jsem to odstartoval na mši v 12:15 u jezuitů a vydal se s batohem do Tuřan. Jeli jsme s děckama z informací a poměrně jasně rozpoznali, že tam dva kluci patří k signálům.. To už začínala fungovat ta neopakovatelná atmosféra. Na místě jsme se chvíli procházeli, potkali třeba jednu pořadatelku Janu, učitelku z Bigy, která měla být v jednom z předních sektorů a vše si přišla předem očíhnout, aby pak ráno před čtvrtou šla na jisto. Pokušeli jsme se jí přemluvit, aby zůstala na večerní Koncert naděje, ale nevím, jak se nakonec rozhodla. My jsme se všichni informátoři setkali v 17:00 hod a šli si prohlédnout sektory, všechny možné stánky a stany, abychom se orientovali, u kotvy se společně vyfotili a nakonec snědli výborný guláš u našeho druhého infostanu s pohledem na západ slunce na jasné obloze s podiem v pozadí, kde právě začínal očekávaný koncert. To bylo blaho číslo dvě..

Lehce jsme polepili naše stany nápisy INFO, aby nás informacechtiví poutníci rozpoznali v ranním šeru, a pak se někteří vydali na kutě do Šlapanic a někteří jsme se unášeli hudbou Arka Noego. Když jsme se vydali na závěrečnou noční procházku sektory, kde nebyla "ani noha", kromě pár chodidel kluků od policie, kteří nám říkali, že "ty děcka" byly výborné a že tančili taky..

Jak se mi hodila celta, kterou jsem měl v batohu a dlouhé pláštěnkové poncho, kterými jsem se omotal, když jsem ve spacáku usínal v našem INFO stanu.. Nezmrzl jsem.. Projíždějící auta měly jednu výhodu, bylo to jakžtakž v pravidelném rytmu, tak jsem je po chvíli přestal počítat a sladce usnul. Zdálo se mi, že v dálce někdo rozebíral podium..

Najednou se probudím a vidím, že na židli vedle mně někdo sedí. Byl to pán ze Slovenska, který chtěl lístky do sektorů. Stačil jsem mu zamumlat, že otevíráme ve 4, ale že lístky budou! On po chvilce spokojeně sklonil hlavu a na té židli usnul taky.

Normálně, když jsme se po půl čtvrté vyhrábavali se spolubydlícíma z INFO 1 stanu ze všech těch přikrývek, bylo před stanem docela čilo. Mnoho poutníků cestovalo celou noc a postávali před stánkem a vesele švitořili řečí našich severních sousedů z Polska. Měli dobrou náladu, a to byla po ránu taková vzpruha.

A pak už to začalo. Nezavřeli jsme pusy, až skoro do půl desáté, kdy to před naším stanem uzavřeli pro průjezd svatého Otce. Na stole nám vrčely vysílačky, lidé chodili pro vstupenky, ptali se, kam mají jít a já se přistihl, že jsem někomu řekl do mobilu na konci hovoru: "Přepínám..". Vše ale vrcholilo průjezdem papežského papamobilu bezprostředně vedle našeho stanu, a navíc na druhé straně byly akorát keře, tak se svatý Otec podíval a lehce pousmál směrem k nám! Blaho number 3.

Pak tam přicházeli různí kamarádi a přátelé, kteří si mně všimli, tak jsem jedním uchem poslouchal je a druhým byl přilepený na obou vysílačkách a snažil se zůstat při smyslech. Během svatého přijímání jsem si dopřál krátkou procházku uličkami ke kotvě a zpátky. Bylo to ohromující. Ten dav! A to sluníčko do toho.

Pak už se daly masy do pohybu a nejfrekventovanější slovo ve vysílačce byl KONEC! Bylo pro mně dojemné, jak se ti lidé spořádaným způsobem přibližovali ke svým autobusům a vlakům. I když to bylo dost na husto, nikdo se netlačil, nepředbíhal, nikdo tam nevykřikoval, že spěchá apod. Tak jsem to vnímal od Boží muky.

Po čtvrté hodině byly sektory takřka prázdné a z velína znělo éterem poděkování všem dobrovolníkům, kterým právě končila služba! Bylo to náročné, ale krásné a kéž by to přineslo městu Brnu, jižní Moravě a celé zemi bohaté plody!

Byla to hodně dobrá závlaha pro naše srdce!

S klukama jsme se večer rozhodli, že pojedeme ráno autem do Staré Boleslavi, ale to až příště..

Zobrazeno 1315×

Komentáře

NikaLuzna

Hodně dobrá závlaha pro naše srdce... to teda byla ;- )

mari0002

nádhera... díky za info... prožila jsem si něco podobného akorát bez vysílačky... ale museli jsme být pro naše vedoucí na mobilu... my jsme e uvelebili u stanového městečka ve stäré boleslavi:) tam to taky neutichalo... a bylo to velmi silné... a požehnané

jurysek

Čau Jirko! Hezky si to popsal...byl jsem zrovna tento víkend nemocný a na papeže jsem proto nemohl..a tak alespoň takto můžu nasát tu atmosféru!:-)

herby

Díky za info o situaci v info stanech ;)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio